FOMO a neustálý pocit, že ti něco uniká

„Všichni něco žijí – jen já mám pocit, že zaostávám“

„Mám dobrou práci, střechu nad hlavou, zdraví. Ale když otevřu Instagram, najednou mám pocit, že žiju nějaký poloviční život. Někdo je na horách, někdo na Bali, někdo zvládá tři děti, startup a jógu… Já jsem ráda, že si večer stihnu umýt vlasy.“ Tuhle větu mi nedávno řekla klientka – a rozhodně v tom není sama.

FOMO – strach, že nám něco důležitého uniká – je dnes tichým společníkem mnoha z nás. Nenápadně nám šeptá do ucha, že ostatní toho stíhají víc, žijí lépe, krásněji, rychleji. A i když víme, že sociální sítě ukazují jen výsek reality, tenhle pocit nás může zevnitř pomalu sžírat.

V tomhle článku se podíváme na to, co FOMO vlastně je, jak nás ovlivňuje a co můžeme dělat, když máme pocit, že náš vlastní život je málo.

Co je FOMO a jak ovlivňuje duševní zdraví

FOMO je zkratka z anglického Fear of Missing Out – strach z toho, že přicházíme o něco důležitého, zajímavého nebo hodnotného. Může jít o události, zážitky, ale i o „šance“ v práci, ve vztazích, při výchově dětí či osobním rozvoji.

Psychologicky jde o úzkostný stav spojený s vnitřním porovnáváním, potřebou někam patřit a obavou, že „když nejsem všude, nežiju naplno.“

FOMO se často pojí s:

• pocitem nedostatečnosti,
• sníženým sebevědomím,
• prokrastinací nebo neustálým přepínáním mezi aktivitami,
• únavou a podrážděností,
• nesoustředěností a vnitřním neklidem.

Dlouhodobě může přispívat k úzkostným poruchám, vyhoření či depresím. Ne proto, že by nám reálně „něco utíkalo“, ale proto, že náš vnitřní svět je neustále přesvědčený, že nežijeme dost dobře.

Vliv sociálních sítí na pocit nedostatečnosti

Sociální sítě – Instagram, TikTok, Facebook či LinkedIn – jsou živnou půdou pro FOMO. Ukazují nám dokonalé momenty, seřazené do krásných filtrů a s úsměvy, které trvají sekundu, ale zanechávají dojem, že někomu jde všechno snadno.

Co ale na fotkách nevidíme?

• vyčerpání za úsměvem,
• neúspěchy a hádky,
• obyčejné, nefotogenické dny,
• pocity osamělosti i uprostřed „zážitků“.

To všechno vytváří zkreslený obraz reality. Mozek se porovnává automaticky – a i když víme, že jde jen o fragmenty životů jiných lidí, emoce reagují dřív než logika. Čím častěji sledujeme životy ostatních, tím snáz začneme pochybovat o tom vlastním.

Úzkost z toho, že „nestíhám žít“

Jeden z největších paradoxů FOMO je, že místo motivace nás často paralyzuje. Máme pocit, že bychom měli stíhat víc – cestovat, tvořit, cvičit, budovat kariéru, investovat, číst, být „mindful“, mít krásný domov, pěstovat zeleninu… A když to nestíháme, přichází úzkost, že nežijeme naplno.

Tahle „úzkost z nezažitého“ se může projevovat například takto:

• Těžko se rozhodujeme – všechno se zdá jako promarněná příležitost.
• Neumíme si odpočinout – i během volna máme pocit, že bychom „měli dělat něco smysluplného.“
• Trápíme se, že jsme něco odmítli nebo vynechali.
• Máme potřebu dokumentovat každý moment – jako by bez fotky „neexistoval.“

Místo toho, abychom žili přítomný okamžik, neustále přemýšlíme, jestli je „dost dobrý“ – nebo jestli někde jinde neexistuje lepší.

FOMO v práci, ve vztazích i ve volném čase

FOMO se neobjevuje jen při pohledu na zážitky ostatních. Má mnoho podob a proniká i do oblastí, kde bychom ho nečekali.

V práci:

• Obava, že nestíhám kariérní tempo kolegů.
• Strach, že zmeškám důležité školení, příležitost k růstu nebo lepší pozici.
• Neustálé kontrolování e-mailů a pracovních chatů – i po pracovní době.

Ve vztazích:

• Pochybnosti typu: „Je to ten pravý/ta pravá? A co když tam venku existuje někdo lepší?“
• Porovnávání svého vztahu s ideálními obrázky z internetu.
• Pocit, že bychom měli zažívat „víc romantiky“, „víc vášně“, „víc něčeho.“

Ve volném čase:

• Tlak, že musíme cestovat, tvořit, být produktivní – i když jsme unavení.
• Nechuť zůstat doma „jen tak“, ze strachu, že o něco přijdeme.
• Nutkání mít naplánovaný každý víkend, jinak se cítíme méněcenně.

Takový životní styl nás nevede ke svobodě, ale k trvalému napětí a nedostatku klidu.

Jak si nastavit hranice a méně se porovnávat

Dostat se z FOMO není snadné – ale je to možné. Začíná to vědomým návratem k sobě.

Několik kroků, které mohou pomoci:

1. Digitální detox.
   Omez čas na sociálních sítích. Nastav si limity a přestaň sledovat účty, které v tobě vyvolávají tlak.
2. Sebereflexe.
   Ptej se: Co je pro mě skutečně důležité? Opravdu chci to, co sleduji – nebo se jen bojím, že mi něco uniká?
3. Vděčnost.
   Každý den si zapiš tři věci, za které jsi vděčný/vděčná. Pomáhá to soustředit se na to, co už v životě máš – ne na to, co (možná) chybí.
4. Vědomý odpočinek.
   Uč se odpočívat bez výčitek. Odpočinek není luxus, ale základní potřeba.
5. Buduj vnitřní kotvy.
   Všímej si, kdy něco děláš jen proto, že „by se mělo“ – a zkus to nahradit tím, co s tebou skutečně ladí.

Kdy už jde o problém, který vyžaduje odbornou pomoc

FOMO se může zdát jako „běžný neklid“, ale pokud přetrvává dlouhodobě, ovlivňuje každodenní fungování a vede k úzkosti, stresu nebo ztrátě smyslu, je vhodné vyhledat odborníka.

V terapii se dá pracovat na:

• posílení identity a vnitřní stability,
• učení se rozhodovat podle sebe, ne podle tlaku okolí,
• zpracování úzkosti a vzorců porovnávání,
• nastavení zdravějších hranic vůči digitálnímu světu.

Terapie není pro lidi, kteří selhali. Je pro ty, kteří chtějí přestat žít podle strachu – a začít žít podle sebe.

Život není závod

Možná nám někdy uteče koncert, dovolená, projekt nebo párty. Ale pokud přitom neztrácíme sami sebe, pak jsme o nic důležitého nepřišli.

Skutečný klid nepřichází z množství zážitků, ale z vědomí, že jsme právě tam, kde máme být.
Že si umíme sednout, vydechnout – a neptát se, co mi uniká, ale co mám právě teď.

___

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na některého z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙