Psychické týrání nevidíme na první pohled, ale jeho následky mohou být hluboké a dlouhodobé. Tento článek nabízí odpovědi i konkrétní strategie, jak se chránit a znovu postavit na nohy. 

Odhalte projevy psychického týrání, jeho dopady a účinné strategie obrany. Naučte se rozpoznat varovné signály a najít cestu k uzdravení.

Jak poznat, kdy už jde o psychické týrání a jak se mu postavit?

Psychické týrání je jednou z nejneviditelnějších forem násilí, ale jeho důsledky mohou být devastující. Na rozdíl od fyzického týrání, které často zanechává viditelné známky, psychické týrání může zůstat nepozorováno, ale jeho dopady jsou stejně závažné. V tomto článku se pokusíme odpovědět na otázky týkající se psychického týrání a poskytnout návod, jak se mu postavit, a pomoci těm, kteří jím trpí.

Psychické týrání je forma násilí, která zahrnuje opakované a úmyslné chování zaměřené na zraňování, kontrolování a manipulování člověka. Na rozdíl od fyzického týrání, při kterém jsou poškození těla zjevná, psychické týrání zanechává jizvy na duši. Podle terapeuta Johna Gottmana, který se zabývá výzkumem dynamiky vztahů, psychické týrání může mít podobu nadávek, ponižování, izolace, manipulace a jiných forem emocionálního násilí.

Můžete žít s partnerem, který vás neustále kritizuje. Na začátku vztahu to byly drobnosti jako kritika oblékání či kuchařských schopností. Postupně se však jeho poznámky mohou stávat čím dál ostřejšími a častějšími, až se začnete cítit úplně bezcenní a ztratíte sebedůvěru.

Psychické týrání se může projevovat různými způsoby. Některé z nejčastějších znaků zahrnují kritiku a ponižování, které se mohou týkat různých oblastí vašeho života. Pokud slyšíte výroky: „Myslíš, že v tom vypadáš dobře? Jdi si to, prosím tě, převléct.“ „Opravdu nedokážeš ani správně uvařit vejce?“ „Nedivím se, že tě v práci neberou vážně. Když tě slyším mluvit, stydím se za tebe.“ – setkáváte se s projevy kritiky vzhledu, schopností, se znevažováním inteligence. Opakované shazování, urážky a ponižování člověka vedou ke ztrátě sebeúcty a sebedůvěry.

Kontrola a manipulace jsou také typickými příklady psychického týrání. Můžete je rozpoznat podle toho, že se někdo snaží ovládat vaše chování, názory a rozhodnutí prostřednictvím hrozby, vydírání nebo manipulace. Často je používán gaslighting, psychická manipulace, při které tyran přesvědčuje oběť, že její vnímání reality je nesprávné.

Pokud máte dojem, že jste izolováni, může jít o snahy oddělit vás od rodiny a přátel, čímž se můžete stát úplně závislými na člověku, který vás psychicky týrá.

Znaky jsou i náhlé výkyvy nálad, kdy člověk, který psychicky týrá druhého, může projevovat lásku a podporu, ale náhle se mění na nepřátelského až agresivního, čímž oběť udržuje v neustálém stavu nejistoty.

Možná jste se ocitli ve vztahu s partnerem/partnerkou, který/á vás neustále kontroluje. Musíte hlásit každý svůj krok, s kým jste se setkali a kde jste byli. Pokud se náhodou sejdete s přáteli bez jeho/jejího vědomí, okamžitě vás obviní z nevěry a vyhrožuje, že vás opustí. Pro klid se raději čím dál víc straníte svých přátel i rodiny.

Jaké formy psychického týrání rozlišujeme?

Psychické týrání může mít různé podoby. Mezi nejčastější formy patří verbální týrání, které zahrnuje urážky, nadávky, ponižování a obviňování. Velmi těžko se rozpoznává emocionální vydírání. Jde o manipulativní chování, které využívá pocity viny, strachu nebo povinnosti k dosažení svých cílů.

Pokud manipulátor využívá pocit povinnosti, cílem je přinutit oběť jednat tak, jak si přeje on, i když je to v rozporu s jejími vlastními potřebami, zájmy nebo hranicemi. Oběť může mít pocit, že je morálně nebo společensky zavázána vyhovět požadavkům, což jí brání v odmítnutí nebo ve stanovení vlastních hranic.

Tento typ manipulace je obzvlášť nebezpečný, protože může vést k pocitům viny a sebeobviňování, pokud oběť nevyhoví požadavkům manipulátora, což ještě více prohlubuje její zranitelnost a podřízenost.

Můžete se setkat s kontrolujícím chováním – snahou ovládat váš každodenní život, včetně rozhodnutí, komunikace a sociálních kontaktů.

Jak bylo zmíněno výše, formou psychického týrání je i gaslighting – systematické manipulování s cílem způsobit, že oběť začne pochybovat o své vlastní paměti, vnímání a zdravém rozumu.

Kde všude se můžeme s psychickým týráním setkat?

Vzhledem k tomu, že psychické týrání vzniká mezi lidmi, můžeme se s ním setkat napříč různými oblastmi našeho života. Paradoxně nejčastěji v rodině – mezi partnery, rodiči a dětmi. Například matka, která neustále ponižuje své dítě, nebo partner, který kontroluje každý aspekt života svého protějšku.

Na pracovišti jsou známé formy psychického týrání mobbing a bossing – kdy nadřízený nebo kolegové systematicky ponižují a obtěžují zaměstnance. Mobbing můžete rozpoznat podle toho, že vám nadřízený neustále zadává nereálné úkoly, poté vás kritizuje za nesplnění termínů a zesměšňuje vás před kolegy. Můžete se cítit pod stálým tlakem a kvůli stresu se mohou objevit zdravotní potíže.

Ve školním prostředí se týrání projevuje jako šikana mezi žáky – některé děti jsou terčem ponižování, zesměšňování a izolace kvůli své jinakosti.

Moderní doba přináší i online prostor – a s ním kyberšikanu, kdy jsou oběti obtěžovány a manipulovány prostřednictvím sociálních sítí a jiných online platforem.

Jaké jsou projevy psychicky týraného člověka?

Psychické týrání může mít vážné dopady na psychické i fyzické zdraví oběti. Poznáte je podle toho, že u sebe pozorujete nízkou sebeúctu a nedostatek sebedůvěry. Začíná se u vás objevovat úzkost a deprese, touha vyhýbat se sociálním kontaktům a uzavírat se do sebe. Můžete pociťovat somatické symptomy – tedy fyzické projevy stresu, například bolesti hlavy, žaludeční potíže nebo chronickou únavu. V krajních případech může člověk začít uvažovat o sebepoškozování či mít sebevražedné myšlenky.

Po letech psychického týrání ze strany blízkého rodinného příslušníka můžete začít trpět úzkostnými záchvaty. Pocit, že jste neustále pod kontrolou a nikdy nic neuděláte správně, vás může natolik pohltit, že se postupně přestanete stýkat s přáteli a výrazně se zhorší váš zdravotní stav.

Jaké jsou důsledky psychického týrání?

Důsledky psychického týrání mohou být velmi závažné a dlouhodobé. Setkáváme se s psychickými poruchami jako úzkostné poruchy, deprese a posttraumatická stresová porucha (PTSD). Zkušenost s psychickým týráním často vede k problémům ve vztazích – potížím s důvěrou a budováním zdravých vztahů v budoucnosti.

Kromě toho může týrání vést i ke snížené kvalitě života, projevující se jako trvalý pocit neštěstí, nedostatek motivace a radosti ze života. Dalším důsledkem bývá snížený pracovní výkon, problémy s koncentrací a produktivitou, které mohou vést ke ztrátě zaměstnání a finančním obtížím.

Postavit se psychickému týrání není snadné – často to vyžaduje najít ztracenou odvahu a mobilizovat veškeré své síly. Dobrou zprávou ale je, že je to možné. Prvním krokem je uvědomění si problému – že jste obětí psychického týrání a že si zasloužíte lepší zacházení.

Dalším krokem je vyhledání podpory. Hledejte ji u přátel, rodiny nebo odborníků – například terapeutů (toho svého si můžete vybrat na terapio.cz). Podpora zvenčí může být klíčová při zvládání této situace.

Pokud je to možné, zaměřte se na vytvoření bezpečného prostředí – fyzického i emočního. Může to znamenat omezení kontaktu s tyranem nebo úplné ukončení vztahu.

Po zkušenosti s psychickým týráním je důležité budovat sebedůvěru. Pracujte na posílení vlastní sebedůvěry a sebeúcty prostřednictvím pozitivních aktivit a sebepoznání.

Nejtěžším, ale zároveň nejúčinnějším krokem je naučit se stanovovat a udržovat vlastní hranice. Stanovování hranic je nezbytné pro udržení duševního a emočního zdraví. Když máte své hranice jasně nastavené, chráníte se před manipulací, vyhořením a emočním vyčerpáním. Bez nich se můžete cítit přetížení nebo zneužití, což vede ke stresu, úzkosti a pocitům bezmoci.

Jak pomoci člověku, který je psychicky týrán?

Pokud znáte někoho, kdo je obětí psychického týrání, můžete mu pomoci tím, že mu nabídnete oporu. Naslouchejte bez souzení. Nezlehčujte jeho pocity ani zkušenosti. Pomozte oběti získat informace o psychickém týrání a o možnostech, jak se mu postavit. Podporujte hledání pomoci – povzbuzujte ji, aby vyhledala odborníka, například terapeuta, psychologa nebo sociálního pracovníka.

Je důležité respektovat rozhodnutí oběti, i když se vám nemusí zdát správná. Proces odchodu z jakéhokoliv vztahu spojeného s psychickým týráním je často komplikovaný a každý, kdo se stal obětí takového chování, potřebuje svůj vlastní čas a tempo.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Jaké jsou znaky psychického týrání a jaké jsou jeho důsledky?

Sebe­vražedné myšlenky postihují tisíce lidí, ale jen málokdo o nich dokáže otevřeně mluvit. Tento text přehledně shrnuje, u koho se nejčastěji objevují, jaké jsou jejich příčiny, varovné signály i způsoby, jak pomoci sobě nebo druhým.

Naučte se rozpoznávat varovné signály sebevražedných myšlenek a zjistěte, jak efektivně pomoci sobě i druhým v této náročné situaci.

Dokážete rozpoznat varovné signály sebevražedných myšlenek a víte, jak pomoci?

U jakých lidí se sebevražedné myšlenky objevují nejčastěji?

Sebevražedné myšlenky se nejčastěji objevují u lidí, kteří trpí psychickými nebo fyzickými problémy. Mezi rizikové skupiny patří zejména:

Osoby s duševními poruchami (lidé s depresí, bipolární poruchou, úzkostnými poruchami, posttraumatickou stresovou poruchou, schizofrenií atd.).

Osoby s chronickými fyzickými onemocněními (jako rakovina nebo neurologické poruchy).

Osoby, které zažily traumata (lidé se zkušeností s fyzickým, emocionálním nebo sexuálním násilím, válečných konfliktů nebo jiných traumatických událostí).

Osoby s problémy se závislostí (na alkoholu, drogách nebo jiných látkách).

Osoby s problémy v osobním životě (ztráta blízké osoby, finanční problémy, rozvody nebo problémy v mezilidských vztazích).

Osoby s nedostatkem sociální podpory (osamělost, izolace a nedostatek sociálních kontaktů).

Je však třeba mít na paměti, že každý případ je individuální, specifický a rizikové faktory mohou působit kombinovaně.

Jaké jsou nejčastější důvody sebevražedných myšlenek?

Důvody sebevražedných myšlenek u lidí většinou zahrnují kombinaci psychických, sociálních a biologických faktorů. Mezi nejčastější důvody patří:

Deprese: Patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory, často spojená s pocity beznaděje a bezcennosti.

Úzkostné poruchy: Silné úzkosti a panické ataky mohou vést k pocitu, že situace je nezvládnutelná.

Bipolární porucha: Může způsobovat extrémní výkyvy nálad, které mohou zahrnovat i období těžké deprese.

Schizofrenie a jiné psychotické poruchy.

Fyzické, emocionální nebo sexuální násilí.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD).

Chronická onemocnění a bolesti: Dlouhodobé fyzické utrpení a chronické nemoci, jako je rakovina, AIDS nebo neurologická onemocnění, mohou vést k zoufalství a ztrátě naděje.

Závislosti: Závislost na alkoholu, drogách nebo jiných látkách může zhoršit psychický stav.

Ztráta blízké osoby: Smrt partnera, dítěte nebo jiného blízkého člověka může být extrémně těžká.

Problémy ve vztazích: Rozvody, rozchody nebo konflikty v rodině mohou vyvolat intenzivní pocity smutku a zoufalství.

Finanční problémy: Ztráta zaměstnání, dluhy nebo jiné finanční potíže mohou přispět k pocitům beznaděje.

Sociální izolace: Osamělost a nedostatek sociální podpory mohou vést k pocitu, že člověku nikdo nerozumí nebo mu nepomáhá.

Kulturní a společenské tlaky: Někdy mohou společenské a kulturní normy přispět k sebevražedným myšlenkám.

Rodinná anamnéza: Historie sebevraždy v rodině může zvýšit riziko.

Je důležité, aby lidé, kteří se potýkají  se sebevražednými myšlenkami, vyhledali odbornou pomoc, protože efektivní léčba a podpora mohou výrazně zlepšit jejich stav a zachránit jim život.

Co dělat, pokud se objeví sebevražedné myšlenky?

Je velmi důležité okamžitě vyhledat pomoc. Doporučené kroky:

Zavolejte na linku důvěry (v Česku např. Linka bezpečí 116 111 nebo Linka první psychické pomoci 116 123).

Promluvte si s někým blízkým, komu důvěřujete.

Odstraňte z dosahu potenciálně nebezpečné předměty.

Zůstaňte v bezpečném prostředí, ideálně s někým dalším.

Zapojte se do činností, které vám dělají radost.

Praktikujte relaxační techniky (hluboké dýchání, meditace, jóga).

Vyhledejte podporu v komunitě (např. podpůrné skupiny).

Vytvořte si bezpečnostní plán ve spolupráci s odborníkem.

Pamatujte, že sebevražedné myšlenky jsou signálem, že potřebujete pomoc. Nejste na to sami.

Jak sebevražedným myšlenkám předejít?

Promluvte si s někým, komu důvěřujete.

Pečujte o své tělo – spánek, strava, pohyb.

Kontaktujte krizovou linku v případě akutního stavu.

Jak poznat varovné signály u jiných lidí?

Verbální náznaky: řeči o beznaději, sebevraždě nebo zbytečnosti.

Změny v chování: uzavírání se, darování věcí, užívání návykových látek.

Emoční projevy: silný smutek, úzkost, výbuchy hněvu.

Fyzické příznaky: změny spánku, chuti k jídlu, energie.

Jak pomoci člověku se sebevražednými sklony?

Vzdělávejte se a buďte součástí podpůrné sítě.

Pomáhat člověku s těmito sklony je náročné a vyžaduje zapojení odborníků. Vaše podpora však může být klíčová.

Proč se objevují sebevražedné myšlenky a jak s nimi bojovat?

Sourozenci výrazně ovlivňují naši osobnost i vztahy v dospělosti. V článku se dozvíte, jakou roli hraje pořadí narození a co mohou rodiče udělat pro zdravé sourozenecké vztahy.

Objevte, jak sourozenci formují vaši osobnost a ovlivňují vztahy v dospělosti. Zjistěte vliv pořadí narození a rady pro rodiče.

Víte, jak vaši osobnost ovlivní vaše vztahy se sourozenci?

Jak ovlivňují rodinné vztahy náš citový život?

Rodina je základní stavební jednotka našeho života. Je to laboratoř, ve které se učíme všemu, co si přenášíme do dospělosti. Od toho, jaký je svět, jací jsou lidé, kdo jsme my, jací chceme a máme být, jaké jsou mezilidské vztahy.

Když vyrůstáme v rodině, jsou naše rodinné vztahy prvními vztahy, na kterých se učíme, že jsme přijímáni, milováni, že se o nás ostatní starají, kdy se o nás starají apod. Rodinné vztahy mají proto nenahraditelný vliv na náš citový život a v terapii se mnoho terapeutů vrací právě do tohoto období, aby pochopilo spolu s klientem/kou jeho přítomnost.

Jaký mají sourozenecké vztahy vliv na osobnost člověka?

Podobně jako rodina jako celek, sourozenci jsou jakoby primárními ukazateli toho, jak vztahy fungují, jak se vztahovat a chovat k jiným lidem, jak vypadá mezilidská interakce či jaké jsou její pilíře (co funguje, co nefunguje).

Zároveň s tématem sourozeneckých vztahů jde ruku v ruce téma pořadí narození. Pořadí narození rozlišujeme na chronologické a psychologické. Chronologické pořadí narození je skutečné pořadí, ve kterém se dítě do rodiny narodilo. Mluvíme o prvorozeném, druhorozeném, prostředním a nejmladším dítěti. A samozřejmě, o jedináčkovi. Psychologické pořadí narození má mnohem větší vliv na život člověka, na jeho osobnost. Ovlivňují ho faktory jako věkové rozdíly mezi dětmi v rodině, to, jak se dítě v rodině cítí, jak na něj dospělí reagují apod.

Alfred Adler, odborník, který se věnoval problematice rodinných a sourozeneckých konstelací, tvrdil, že už podle samotného pořadí narození můžeme předpovědět, jaké charakteristiky bude osoba mít. To znamená, že jestli máme sourozence, nebo jestli je starší/mladší než my, ovlivňuje to, jací jsme. Je to proto, protože díky sourozencům, kteří jsou primárními lidmi kolem nás, se učíme, jak na svět reagovat, jak zaujmout pozornost rodičů, jak si získat své místo v rodině.

Jak ovlivní osobnost pozice nejstaršího dítěte?

Nejstarší nebo prvorozené dítě má v rodině specifickou pozici. Je to totiž první dítě svých rodičů, první dítě v rodině, první vnouče. Ve všem je první. A to ho určitým způsobem provází celý život. Když už ne skutečně, alespoň ve smyslu osobních přesvědčení toho člověka. Typické pro nejstarší děti je orientace na pravidla. Někdy až přílišná rigidita a následování pravidel. Často jsou orientované na výkon, na dosahování dobrých výsledků, jsou to tzv. perfekcionisté. Mají vysokou vnitřní motivaci, jsou cílevědomí a zodpovědní. Jako první děti v rodině obvykle přebírají rodičovské a rodinné hodnoty. Co jim ale jde hůř, je přijímání kritiky a neschvalování, protože se chtějí vždy zalíbit.

Jak ovlivní osobnost pozice druhorozeného dítěte?

Druhorozené dítě má velkou motivaci dohnat svého staršího, prvorozeného sourozence. Děti s tímto pořadím narození se rychle učí, jsou pružné v myšlení a chování, jsou dobré například v týmových sportech, protože vědí, jak spolupracovat díky svému staršímu sourozenci. Proto jsou často také přátelští, mají dobrou schopnost socializace. Někdy se ale stává, že druhorozené dítě nechce dohnat a následovat dítě nad ním, ale chce dělat přesný opak. A tak začne rebelovat – vybere si zájmy, které sourozenec nad ním nemá, věnuje se tomu, v čem ví, že může být také speciální.

Jak ovlivní osobnost pozice nejmladšího dítěte?

Nejmladší dítě je typické tím, že má pozornost ostatních. Často se stává, že bývají mezi sourozenci věkové rozdíly, a tak nejmladší dítě má, dá se říct, už starší rodiče, resp. rodiče ho měli později. To se ukazuje například v menším dodržování a stanovování pravidel, proto bývají nejmladší děti často velmi kreativní. Vědí si najít cestičky, jak se vyhnout povinnostem či příkazům. Zároveň platí, že nebývají až tak ambiciózní, nedosahují tak výkonnostně svých cílů, protože je do toho nikdo netlačil, a naučí se to nepovažovat za důležité. Co však pro nejmladší děti výrazně platí, je jejich schopnost velké, někdy až nadměrné empatie a soucitu.

Jak ovlivní osobnost pozice jedináčka?

Pozice jedináčka má mnoho podobností, ale i rozdílů s pozicí prvorozeného. Jsou to jedinci samostatní, zvyklí na svůj prostor a samotu, nepotřebují tolik afiliace. Jsou zodpovědní, jako děti mívají ve škole dobré známky, jsou individualisté a mezi všemi sourozeneckými konstelacemi mají nejvyšší potřebu po úspěchu. Umějí být však opravdu vynalézaví, pokud jde o vztahy s jinými lidmi – umějí si vybrousit vlastnosti tak, aby si jiné lidi přitáhli a získali.

Důležité je ale uvést, že i při daných vymezeních pořadí narození existuje možnost, že dítě bude jiné, nebude odpovídat těmto škatulkám. A to je způsobeno mnoha věcmi, například rodinou jako takovou, přístupem rodičů k dětem, rodinnými hodnotami apod. Věci nikdy nejsou černobílé, tím spíš ne, když mluvíme o psychice a osobnosti člověka. Co ale platí, je fakt, že nejvíc nás vždy ovlivňuje sourozenec nad námi.

Co všechno ovlivňuje vztahy mezi sourozenci?

Jak bylo výše uvedeno, vztahy mezi sourozenci mohou být ovlivněny různými aspekty. Může jimi být například rodina jako ekosystém. Její hodnoty, čemu se přikládá důraz a čemu ne, co je a co není oceňováno. Také to může být rodinná atmosféra či očekávání rodičů nebo širší rodiny. No a v neposlední řadě tyto vztahy ovlivňuje samotné chronologické a psychologické pořadí narození dětí.

Jak pozitivně ovlivnit vztahy mezi vlastními dětmi?

Toto je asi nejdůležitější oblast ze všeho. Protože to, v jakém pořadí se dítě narodí, je dané. Co ale máme v rukách my jako rodiče, jsou naše reakce. A ty formují psychologické pořadí narození, což přináší obrovský význam. Co můžete tedy udělat?

Povzbuzujte sourozenecké chování dětí.

Věnujte všem dětem stejně času a pozornosti.

Naučte se je poslouchat – co potřebují a po čem touží.

Mějte hezký vztah sami se sebou a hezký vztah se svým partnerem – buďte příkladem.

Snažte se v rodině o přijímající a milující atmosféru.

Jak velký vliv na nás mají sourozenecké vztahy?

Gaslighting je zákeřná forma psychické manipulace, při které začnete pochybovat o vlastní paměti, vnímání a zdravém rozumu. V článku se dozvíte, jak ho rozpoznat, jaké techniky používá a co můžete udělat pro svou ochranu a obnovení sebevědomí.

Odhalte zákeřnou formu psychické manipulace - gaslighting. Naučte se rozpoznat jeho techniky a ochránit své sebevědomí.

Slyšeli jste už o gaslightingu? Naučte se, jak na něj správně reagovat

V současné době se pojem gaslighting stává čím dál známějším, a to nejen v terapeutických kruzích, ale i v běžné diskusi o vztazích. Tato manipulativní technika může mít devastující dopad na psychické zdraví jejích obětí.

Je důležité znaky gaslightingu rozpoznat a vědět, jak na něj správně reagovat. V následujícím článku si podrobně vysvětlíme, co gaslighting je, jak začíná, jak se projevuje a jaké manipulativní techniky nejčastěji používá. Budeme používat i příklady, abyste ho dokázali co nejsnadněji identifikovat a adekvátně na něj reagovat.

Gaslighting je psychologická manipulace, při které se manipulátor snaží přesvědčit oběť, že její vnímání reality je zkreslené nebo falešné. Tento termín pochází z divadelní hry a později filmu „Gas Light“, kde manžel manipuluje se svou ženou, aby pochybovala o své duševní rovnováze. Základním cílem gaslightingu je získat moc a kontrolu nad obětí.

Příklad: Představte si, že váš partner něco řekl, a vy si to jasně pamatujete. Když mu to připomenete, on se začne smát a řekne: „Nikdy jsem to neřekl, jsi úplně šílená.“ Tímto vás nutí pochybovat o vlastním vnímání a o tom, jak si situaci pamatujete.

Gaslighting často začíná velmi nenápadně. Manipulátor se nejprve snaží vybudovat blízký vztah s obětí, čímž získává její důvěru. Může používat láskyplná slova a gesta, která vytvářejí pocit bezpečí. Tímto způsobem oběť není okamžitě varována před manipulací.

Když oběť cítí blízkost k manipulátorovi, může mít tendenci ignorovat nebo zlehčovat jeho pozdější manipulace, protože důvěřuje jeho názorům a věří, že mu na ní záleží. Tímto způsobem se manipulátor stává více přesvědčivým, což mu umožňuje manipulovat s realitou oběti bez toho, aby si to okamžitě uvědomila. I přesto si oběť postupně začíná uvědomovat, že něco není v pořádku, ale těžko to přesně definuje. Jde spíše o nějaký nepříjemný pocit, který neumí vyjádřit slovy.

Může to vypadat takto: Na začátku vztahu vám partner neustále říká, jak jste úžasná a jak jste si navzájem blízcí. Následně začíná zpochybňovat drobnosti, jako jsou vaše vzpomínky na společně prožité události z minulosti. Může říct: „Byla jsi opravdu přesvědčená, že to bylo tak, ale ve skutečnosti to tak nebylo.“

Gaslighting se může projevit různými způsoby. Manipulátor používá různé techniky k manipulaci s obětí. Často se zaměřuje na její pocity a vnitřní prožívání. Mezi nejčastější projevy patří:

Zpochybňování reality: Manipulátor neustále zpochybňuje, co oběť zažila, čímž ji nutí pochybovat o vlastní paměti a vnímání.

Snižování relevance prožívání pocitů: Manipulátor říká své oběti, že její pocity jsou přehnané nebo hysterické. Může říct: „Opravdu si myslíš, že je to tak důležité?“

Požadování neustálého prokazování: Oběť je nucena neustále dokazovat své pocity a názory.

Emocionální vydírání: Manipulátor může obviňovat oběť, že její city jsou zbytečné, nebo se může chovat tak, že to vyvolává v oběti pocity viny.

Například, když si stěžujete, že se vám něco nelíbí, manipulátor může říct: „Jsi hysterická, vždyť to není nic vážného.“ Tento přístup snižuje váhu vašich pocitů a nutí vás pochybovat, zda skutečně máte právo se cítit tak, jak se cítíte.

Kde všude je možné gaslighting zažít?

Gaslighting není omezený pouze na romantické vztahy. Může se vyskytovat v různých prostředích, jako jsou pracoviště, rodiny či mezi přáteli. Každé z těchto prostředí má své specifické formy gaslightingu.

Na pracovišti může gaslighting vypadat jako manipulace ze strany nadřízeného, který neustále zpochybňuje práci svého zaměstnance. Řekněme, že zaměstnanec odevzdal projekt, který byl schválen. Následně mu nadřízený řekne: „Nikdo jiný to tak nevidí. Musíš se naučit dělat to lépe.“

V rodinném prostředí může gaslighting vzniknout mezi rodičem a dítětem. Například, pokud rodič říká dítěti: „Nikdy jsi nebyla dost dobrá,“ nebo „Tvoje city jsou přehnané,“ dítě začne pochybovat o své hodnotě a vnitřních pocitech.

Jaké manipulativní techniky jsou nejčastěji využívané?

Mezi nejčastěji používané techniky gaslightingu patří:

Zpochybňování reality: Manipulátor se snaží přesvědčit oběť, že její vlastní vnímání reality je chybné.

Pseudologie: Manipulátor vytváří falešné příběhy nebo události, aby oběť přesvědčil o něčem, co není pravda.

Izolace: Manipulátor se snaží odříznout oběť od jejích přátel a rodiny, aby snížil její zdroje podpory.

Emocionální vydírání: Manipulátor využívá pocity viny a strachu k manipulaci se svou obětí.

Dramatizace: Manipulátor dramatizuje situace, aby oběť přesvědčil o své verzi reality.

Řekněme, že jste se se svým partnerem dohodli na něčem, ale on se chová, jako by se daná dohoda nikdy neodehrála. Když se ho na to zeptáte, může říct: „To není pravda, nikdy jsme se na tom nedohodli. Ty sis to vymyslela.“ Tímto vás manipulátor donutí pochybovat o vlastní paměti a pravdě.

Jak zjistit, že jste obětí gaslightingu?

Existuje několik znaků, které mohou naznačovat, že jste obětí gaslightingu. Prvním z nich je to, že o sobě začnete pochybovat. Neustále se ptáte sami sebe, jestli s vámi není něco v nepořádku.

Dále přichází emocionální nestabilita. Cítíte se často zmatení, úzkostní nebo rozrušení bez zjevného důvodu. Následuje izolace, ve které máte pocit, že jste odříznutí od svých blízkých a přátel.

Připojuje se strach z konfliktu, kdy se často obáváte vyjádřit svůj názor nebo pocity, protože se bojíte reakce manipulátora. Nakonec se objevuje důvěra v manipulátora. I přes jasné signály, že je to manipulátor, cítíte potřebu omlouvat jeho chování.

Příklad ze života: Může se vám stát, že se budete vyhýbat rozhovorům o svých pocitech, protože se bojíte, že vás partner opět přesvědčí, že se mýlíte. Tento strach vás může vést k izolaci a pocitu osamělosti.

10 příkladů gaslightingu z běžného života

Nejlépe se člověk učí na konkrétních příkladech. Pojďme si posvítit na některá vyjádření těch, kdo využívají gaslighting, při kterých můžete zpozornět a uvědomit si, že to, co se právě děje, nemusí být v pořádku. Uvědomění je často prvním důležitým krokem pro správné reagování na gaslighting.

„Nevím, proč si to pamatuješ jinak.“

„Když mě máš ráda, měla bys to přijmout.“

Reagování na gaslighting může být náročné, proto je důležité udržovat si své mentální zdraví. Načrtneme si pár strategií, které vás podpoří ve správném reagování na gaslighting.

Vyhýbejte se konfliktu s manipulátorem.

Gaslighting je závažný problém, který může mít dlouhodobé dopady na psychické zdraví obětí. Rozpoznání těchto manipulací a znalost, jak na ně reagovat, jsou klíčové pro ochranu sebe sama a udržení vaší zdravé psychiky.

Pamatujte, že nejste sami a existuje množství zdrojů, které vám mohou pomoci. Nezapomínejte, že vaše realita je platná a zasloužíte si žít bez manipulace a úzkosti. Pokud máte pocit, že jste obětí gaslightingu, neváhejte vyhledat pomoc a podporu, abyste se mohli znovu postavit na nohy.

Co je to gaslighting a jak poznáte, že jste jeho obětí?

Toxický vztah se pozná podle manipulace, kritiky, neúcty a emočního vyčerpání. V článku se dozvíte, jaké jsou varovné signály, kdy je čas odejít a jak najít cestu k uzdravení.

Poznejte varovné signály toxického vztahu, zjistěte, kdy je čas odejít, a objevte cestu k uzdravení. Rady pro zdravější partnerství.

Co dělat, když se ocitnete v toxickém vztahu? Jaké má příznaky a kdy odejít?

Nepřetržité hádky, obviňování, dusná atmosféra, úzkost a neustálá snaha něco napravovat. Pořád si říkáte, co děláte špatně, proč bylo na začátku všechno dokonalé, ale teď se zdá, že vadí úplně všechno. I když kolem partnera/partnerky chodíte po špičkách, hádky a výčitky jsou na denním pořádku. Přiznat si, že jste v toxickém vztahu, není jednoduché, ale může vám to pomoci vyhnout se hlubokému duševnímu zranění.

V tomto článku se dozvíte, jak toxický vztah rozpoznat, zda ho lze ještě zachránit a jak z něj odejít, když už nadešel čas.

Toxický znamená nezdravý nebo nefunkční. Takový vztah je plný negativních emocí, konfliktů a destruktivních vzorců, jako je manipulace, ponižování, kontrola nebo soupeření. Negativní chvíle převažují nad těmi pozitivními a vztah z vás doslova vysává energii. Vedle partnera se necítíte uvolněně. Místo podpory cítíte vyčerpání, smutek a narušené sebevědomí.

Psycholožka a autorka Dr. Lillian Glass definuje toxický vztah jako: „Jakýkoli vztah, ve kterém chybí podpora, probíhají v něm časté konflikty, soupeření, neúcta a snaha jeden druhého podkopat.“

Jak poznat toxický vztah? Znaky, které byste neměli ignorovat

Rozpoznat toxické chování u kolegy je často jednodušší než u partnera – láska totiž situaci zamlžuje. Po měsících toxického chování si na něj člověk snadno zvykne a začne ho považovat za normální.

Psychoterapeutka Ginnie Thompson říká, že: „Každý vztah má určitý stupeň toxicity – žádný není dokonalý. Důležité je ale všímat si míry a kombinace jednotlivých znaků.“

Níže uvádíme seznam příznaků toxického vztahu – od manipulace, přes žárlivost až po zamlčování pravdy. Varovné signály nejsou jen o násilí nebo narcisismu. Toxičtí mohou být i lidé extrémně závislí, přecitlivělí či ti, kteří neumí žít bez partnera.

Rychlý test toxického vztahu: Pokud se navzdory snaze, sebereflexi a kompromisům cítíte ve vztahu dlouhodobě nešťastně a nenaplněně – jste v toxickém vztahu.

Varovné signály toxického vztahu (výběr):

Love bombing – příliš intenzivní projev lásky na začátku vztahu.

Izolace od blízkých – výčitky vůči rodině, přátelům, snaha vás od nich odstřihnout.

Kontrola a žárlivost – kontrola osobních věcí, hledání důkazů nevěry.

Nátlak v sexualitě – nerespektování hranic, vydírání ve stylu „kdybys mě miloval/a, udělal/a bys to“.

Bagatelizace problémů, výsměch, kritika vzhledu nebo výkonu.

Nestálost nálad – nikdy nevíte, v jaké náladě partner bude.

Zatajování pravdy, lži, hraní na oběť.

Gaslighting a stonewalling – zpochybňování reality, manipulace, ticho jako trest.

Neochota zveřejnit vztah, představit vás přátelům.

Nereálné nároky, dvojí metr, odmítání odpovědnosti.

Změnit toxický vztah je extrémně náročné. Vyžaduje obrovskou práci na obou stranách, nejen u „toxického“ partnera. Musí jít o hluboké uvědomění a odhodlání obou lidí. Pokud chybí sebereflexe, vůle ke změně a trpělivost, šance na záchranu vztahu je mizivá.

navzdory snaze nedochází ke zlepšení.

dochází k emocionálnímu, psychickému či fyzickému zneužívání.

vztah dlouhodobě způsobuje stres a ubližuje vám.

Psychicky stabilní a sebevědomý člověk toxický vztah netoleruje. Dlouhé toxické vztahy přetrvávají jen proto, že se v nich setkají dvě osoby, které k sobě patologicky zapadnou jako puzzle – například narcista a člověk so závislou osobností.

7 kroků jak z toxického vztahu odejít: 

Uvědomte si své právo na zdravé vztahy.

Rozpoznejte, které vztahy jsou toxické.

Naučte se říkat „ne“ a nastavovat hranice.

Vyhledejte podporu – přátele, rodinu, terapeuta.

Toxicita se může objevit v různých typech vztahů:

Rodinné vztahy (rodiče–děti, sourozenci)

Pracovní vztahy (nadřízení, kolegové)

Bez odborné pomoci je uzdravení toxického vztahu téměř nemožné. Vyhledejte terapeuta pokud:

zažíváte jakoukoli formu zneužívání.

dlouhodobě trpíte úzkostí, depresí nebo stresem kvůli vztahu.

Zjistěte více o tématech duševního zdraví

První sezení s terapeutem: Co očekávat a jak se připravit

Co je to terapie, jak probíhá a kdy je vhodné o ní uvažovat?

Jak zjistit, že je čas vyhledat terapeuta?

Jaké jsou znaky psychického týrání a jaké jsou jeho důsledky?

Proč se objevují sebevražedné myšlenky a jak s nimi bojovat?

Jaké jsou příznaky sociální fobie a jak se jí zbavit?

Meditace - jaké účinky přináší a jak s ní začít?

Toxický vztah – jak se projevuje a jak z něj odejít?

Samota – kdy je nebezpečná a jak se s ní vyrovnat?

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal