Mužské duševní zdraví: Proč je stále tabu, a jak prolomit bariéry?

Trpí muži méně často psychickými poruchami než ženy?

Psychické problémy jsou již v současnosti více viditelné i u mužů, ale stále se jim nevěnuje dostatečná pozornost. Existuje nepřiměřený rozdíl mezi počtem mužů, kteří trpí psychickými problémy, a muži, kteří odbornou pomoc vyhledají. Výskyt diagnostikovaných psychických poruch u mužů je 15 – 20 % v populaci.

Na druhou stranu mají muži vyšší míru dokončených sebevražd ve srovnání se ženami. Statistiky uvádějí až 75 %. Muži netrpí méně psychickými problémy než ženy, i když se to tak může jevit. Můžeme se domnívat, že muži často nemluví o svých problémech, nebo je včas neřeší, případně jim nevěnují dostatečnou pozornost. I když jsou tendence v současné společnosti se více věnovat tématům psychického zdraví, mnoho mužů své problémy skrývá a bojí se o nich otevřeně mluvit.

I muži zažívají náročné životní situace, stres v rodinném nebo pracovním prostředí, úzkost, mohou trpět pocity nízké sebeúcty, případně mohli prožít traumatické události ve svém životě. V naší kultuře muži nejsou zvyklí mluvit o tom, co je trápí. Jedním z hlavních důvodů je výchova chlapců, kdy už od raného dětství jsou na ně kladena vysoká očekávání, aby si své problémy řešili sami. Zdánlivě nepodstatná slova, která malí chlapci slyší, jako například „neplač“, „buď silný“, „to nic není“, se mohou negativně podepsat na jejich psychickém zdraví. V dospělosti mohou mít problém s vyjádřením a zpracováním emocí a to následně může zvyšovat riziko psychických poruch jako například deprese, závislosti nebo agresivního chování.

Jaké jsou nejčastější psychické problémy u mužů?

Muži, stejně jako ženy, mohou trpět různými psychickými problémy. Rozdíl mezi muži a ženami se může projevovat v prožívání a řešení psychických problémů. Muži mohou častěji ignorovat varovné příznaky psychické nemoci, potlačují, případně ignorují své emoce. Neprojevené a nezpracované emoce se hromadí, což může vést k závažnějším problémům.

U mužů jsou častěji diagnostikovány závislosti. Psychotropní látka může krátkodobě uvolnit člověka od nepříjemných emocí a navodit pocit úlevy. Z dlouhodobého hlediska zhoršují celkový psychický i zdravotní stav.

Mnoho mužů trpí depresivními symptomy. Společensky přijatelná emoce pro muže je hněv, a tak místo smutku mohou projevit intenzivní hněv, případně mohou cítit celkovou únavu.

Muži se také mohou stát obětmi sexuálního zneužití, nebo jiných traumatických událostí. Nepříjemné emoce spojené s traumatickou událostí mohou mít tendenci potlačovat, což může vést k intenzivním projevům posttraumatické stresové poruchy. Tyto projevy se mohou týkat flashbacků, problémů se spánkem, pocitů hněvu, agresivních tendencí nebo neustálého pocitu úzkosti a ohrožení.

Proč muži často nevyhledávají pomoc při duševních problémech?

U mužů je častější tendence vyhýbat se návštěvě odborníka a zlehčovat svá onemocnění, což následně ztěžuje správné a včasné stanovení diagnózy.

Jeden výzkum (Lynch, et al, 2018) se zabýval hledáním překážek a řešením odborné pomoci při psychických problémech u mladých mužů ve věku 18 - 24 let. Mezi nejvýraznější překážky při hledání odborné pomoci účastníci uvedli kulturní vlivy, stigmatizaci v rámci kolektivu, strach, samoléčbu alkoholem a tradiční mužský ideál.

Muži nevyhledávají pomoc při duševních problémech z více důvodů:

• Stereotypy ve společnosti – tlak na muže, aby své problémy zvládli sami. Podle společenských očekávání by měl být muž charakterizován vnitřní silou vydržet náročné situace a schopností řešit problémy sám.
• Normy maskulinity – tradiční maskulinita zdůrazňuje určité projevy v mužském chování, vztahující se k síle, moci, dominanci nad ženami.
• Absence podpory z rodiny a blízkých vztahů – v mnoha rodinách chybí upřímná komunikace, často se v nich hovoří jen o provozních tématech a chybí emoční spojení, podpora a blízkost. Mužská přátelství se často soustřeďují na společné aktivity, avšak s menším prostorem k otevřenému rozhovoru o problémech, potřebách a emocích.
• Pocit selhání a obavy ze ztráty respektu – muži se mohou obávat, že je rodina nemusí pochopit a přijmout, když se svěří s psychickými problémy. Tato obava může být spojena s intenzivními pocity hanby a viny.

Jak společenské stigma ovlivňuje mužské duševní zdraví?

Společenské stigma se týká negativních postojů a nesouhlasu s osobami, nebo skupinou osob, které trpí psychickými problémy. Společnost očekává, že muž bude stabilní, silný a schopný vyřešit své problémy sám. Důvodem je i nesprávné pochopení psychických problémů. Společnost označuje muže, který trpí psychickými problémy, za osobu se „slabým charakterem“. Tedy toto stigma ovlivňuje celou osobnost člověka.

Psychické problémy u mužů výrazně zasahují do jejich celkového fungování a společenského statusu. Takové vnímání společností může vést k odmítání mužů, kteří trpí psychickými problémy. Při zvnitřnění daného přesvědčení jde o sebestigmatizaci, tedy o internalizaci sociálního stigma. Muž, který podléhá těmto přesvědčením, může začít pochybovat o sobě, o své hodnotě, o svých silných stránkách a může získat přesvědčení, že jde o bezvýchodnou situaci. Společenské stigma může souviset i se zvýšeným rizikem sebevražd u mužů. Až čtyřikrát častěji se objevují dokonané sebevraždy u mužů.

Jaké jsou bariéry, které brání mužům v návštěvě psychologa?

• Neochota mužů vyjádřit emoční zranitelnost, dotknout se vlastních emocí, svěřit se se svým problémem psychologovi.
• Úzkost a strach z přidělení diagnózy ve smyslu stigmatizace ve společnosti. Obava ze ztráty respektu.
• Zlehčování psychických problémů a přesvědčení, že je zvládnou sami, a s tím spojené časté samoléčení pomocí alkoholu, nebo podlehnutí jiné látkové či nelátkové závislosti.
• Nedostatečné povědomí o výhodách terapie. Muži často nejsou informováni o tom, jak terapie funguje a jaké výhody do života přináší.
• Předsudky vůči terapeutovi/psychologovi, že se zaměřuje jen na závažné psychické poruchy.
• Finanční a časová omezení, zejména v případech, kdy je muž živitelem rodiny.

Co by pomohlo mužům otevřít se a začít se starat o své duševní zdraví?

• S péčí o duševní zdraví začít již při výchově chlapců. Pečlivě zvažovat věty a naše očekávání, které dětem každý den sdílíme. Přijímat emoce dětí a dovolit jim je vyjádřit. Hovořit s chlapci o významu duševního zdraví přiměřeně jejich věku. Netrestat je za projevy emocí na veřejnosti a nezahanbovat je.
• Zařadit na školách výuku o psychickém zdraví.
• Normalizovat psychické problémy. Každý člověk (muž či žena) během života může mít náročná období a může pociťovat zvýšenou psychickou zátěž, případně se mohou rozvinout různé psychické problémy. Je to běžné a existuje odborná pomoc.
• Uvádět příklady dobré praxe. Muži, kteří překonali psychické problémy a jsou pracovně úspěšní a pozitivně hodnoceni ve společnosti, mohou být vzorem pro ostatní. Mediálně propagovat a podporovat příklady mužů, kteří se starají o své psychické zdraví a nebojí se otevřeně hovořit o svých emocích.
• Mediální kampaně ke snížení společenského stigmatu – programy zaměřené na osvětu duševního zdraví, které by se realizovaly ve školách a na pracovištích.
• Budování komunit pro muže, kde bude vytvořeno bezpečné prostředí a muži budou moci hovořit otevřeně a bez předsudků.
• Nabídnout možnost zapojit se do semi-formálních podpůrných skupin pro muže, kde se bude otevřeně hovořit o psychickém zdraví.

Proč je důležité podporovat muže v emocionální zranitelnosti?

• Prevence psychických problémů a podpora psychického zdraví u mužů.
• Zvýšení kvality blízkých vztahů – emoční zranitelnost je základem při budování a udržování hlubokých vztahů.
• Autenticita a sebepřijetí – schopnost přijmout všechny své části a být sám sebou vede k vyšší míře životní spokojenosti.
• Sebepoznání – schopnost muže být emočně zranitelný mu otevírá hlubší sebepoznání a růst jeho osobnosti.
• Transformace genderových stereotypů ve společnosti – přehodnocení tradičního významu maskulinity a podpora emoční zranitelnosti u mužů by mohla z dlouhodobého hlediska vést k lepšímu psychickému zdraví celé společnosti.

Jaké kroky mohou muži podniknout ke zlepšení svého duševního zdraví?

• Sebereflexe a upřímnost k sobě samému – otevřenost k sobě, zjistit, co opravdu potřebuje v životě.
• Plánování odpočinku a pracovních aktivit - zachování rovnováhy mezi prací a osobním životem.
• Nemít na sebe vysoká očekávání a nevyvíjet tlak na výkon.
• Přijímání svých emocí a najít si osobu, které důvěřujete a můžete s ní sdílet své emoce, problémy a obavy.
• Otevřenost k druhým, budování blízkých vztahů založených na důvěře a porozumění.
• Pokud máte problémy s duševním zdravím, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙