Jaké jsou příčiny, projevy a možnosti řešení poruch učení?

Co jsou to poruchy učení?

Tyto poruchy, někdy nazývané i vývojové poruchy učení mají individuální charakter a vznikají na bázi dysfunkce centrálního nervového systému. Dětem zásadně ztěžují proces učení, i když jen v určitých oblastech. Důležité je zmínit, že takové děti (či dospělí) mají průměrnou, často i nadprůměrnou inteligenci.

Vývojové se označují proto, že jsou spojeny s určitým stupněm vývoje, a tedy i jejich projevem v tomto období, nejčastěji je to nástup do školy.

Podle výzkumů trpí poruchami učení 2–4 % dětí.

Jaké jsou příčiny vzniku poruch učení?

Věda ve vysvětlení příčin poruch učení není zcela jednotná, teorií na vysvětlení příčin vzniku je více. Jsou však určité faktory, které vznik vývojových poruch učení ovlivňují.

Nejčastěji zmiňovaná je lehká mozková dysfunkce. Vliv perinatálního období, tedy období od 28. týdne těhotenství do 7. týdne života. Dědičnost je uváděna jako další z příčin vzniku vývojových poruch učení. Někteří autoři kromě genetických faktorů zmiňují i ty sociální – nepříznivý vliv rodinného prostředí, i když ne ve smyslu vzniku poruchy, ale jejího projevu a zpracování v školním systému.

Jaké jsou nejčastější typy poruch učení?

Specifické vývojové poruchy učení rozdělujeme na tři základní skupiny:

• Porucha čtení – dyslexie
• Porucha psaní – dysgrafie, dysortografie
• Porucha počítání – dyskalkulie

Dyslexie

Dítě má přiměřenou úroveň inteligence i docházky do školského zařízení, ale přesto se nedokáže naučit číst. Je to porucha podmíněná v základních poznávacích schopnostech a objevuje se většinou hned při nástupu do školy. Dyslexie zasahuje do celkové osobnosti dítěte. Často se s ní pojí také narušené sebevědomí, pocit méněcennosti, následný odpor ke čtení, nepochopení okolí i rodičů, kteří dítě považují za líné atd.

Dyslexie se projevuje tím, že dítě není schopné naučit se spojovat jednotlivá písmena do slabik a ty následně do slov. Časté je zaměňování podobných písmen, přidávání na konec slova nebo vynechávání hlásek. Dalším důležitým znakem je, že dítě nedokáže porozumět přečtenému textu a tedy reprodukovat to, co přečetlo.

Dysgrafik má problém s grafickou stránkou psaného projevu, jeho tvarem, úpravou a čitelností. Je zde viditelný problém s osvojením si tvarů písma, jejich napodobením nebo zapamatováním. Časté je zrcadlové psaní, záměna tvarově či zvukově podobných písmen, přehazování písmen, jejich vynechávání nebo umisťování znamének na nesprávná místa.

Dysortografie je specifická vývojová porucha pravopisu, která se projevuje neschopností člověka uplatňovat naučená gramatická pravidla. Často se vyskytuje spolu s dyslexií.

Dyskalkulie je porucha, která se projevuje v chápání matematických úkonů a operací. Projevuje se několika znaky, například zaměňováním pořadí čísel, počítáním čísel po jednom, neschopností pamatovat si, číst či psát čísla, problémy v rýsování, slovních úlohách, při rozlišování geometrických tvarů a podobně.

Méně časté jsou například:

Dyspraxie – motorická neobratnost, kde je postižena vývojová motorická koordinace.

Dysmuzie – porucha hudebních schopností. Jde o neschopnost osvojit si hudební dovednosti.

Dyspinxie – porucha kreslení. Charakteristická je nízká úroveň kresby, celková neschopnost znázornit předměty či jevy adekvátně v závislosti na věku.

Jak poruchu učení rozpoznat?

Pro každou z poruch učení jsou charakteristické určité znaky. Jako první nejčastěji poruchu učení dokáže zachytit pedagog, protože tráví se žáky čas, kdy může zaznamenat první náznaky odchýlení od normálu. Následně školní speciální pedagog, který zajistí odeslání žáka na vyšetření pro další diagnostiku. Dnes se v některé definici může najít mnoho dospělých, což může vysvětlit jejich potíže, se kterými se museli během povinné školní docházky potýkat. Před několika desítkami let byl bohužel žák, který neuměl psát, číst nebo počítat, považován v nejlepším případě za líného, často však za intelektově ne zcela zralého a schopného.

Jak poruchy učení ovlivňují každodenní život?

Představme si, že neznáme hodiny – ne proto, že nechceme, ale protože nechápeme princip rozložení ručiček na ciferníku, a jsme odkázáni jen na digitální verzi. Pokud se nám vybije mobil, ztratíme pojem o čase. Problém nastává při výpočtu spotřeby materiálu nebo peněz.

Potřebujeme cestovat vlakem, ale nedokážeme se zorientovat v jízdním řádu, který svítí na obrovské tabuli na nádraží. Při pečení koláče nedokážeme správně vypočítat poměr surovin... Zde uvádíme jen zlomek toho, jakých oblastí se mohou v životě člověka dotýkat poruchy učení.

Mohou poruchy učení ovlivnit sebevědomí?

Samozřejmě, že sebevědomí člověka, zvláště dítěte při nástupu do školy, závisí na přístupu paní učitelky, kolektivu, porovnávání se s vrstevníky, případném srovnávání rodičů se sourozenci. Dítě je vnímavé a cítí rozdíl, vidí a slyší, co dokáže a co mu dělá problém. Je důležité o tom s dítětem citlivě hovořit, zdůraznit jeho silné stránky a pomoci mu s tím, co je třeba rozvíjet. Akceptovat jeho způsob práce a tempo, kterým potřebuje jít, a to jak ve škole, tak doma.

Diagnostika poruch učení: Kdy vyhledat odborníka?

Při diagnostice jde o komplexní vyšetření dítěte. Lékařské, speciálně-pedagogické, psychologické, v případě potřeby i neurologické. Odborníka je vhodné vyhledat co nejdříve, protože dítěti může být velmi nápomocná úprava výchovně-vzdělávacího procesu přesně podle jeho potřeb.

Dnes je standardní praxí většiny škol inkluzivní vzdělávání, a tedy součástí vzdělávacího procesu v běžné škole jsou děti s různými vývojovými poruchami učení, chování nebo s poruchami autistického spektra.

Jak pomoci dětem a dospělým s poruchami učení?

Cílem nápravy poruch učení je dosažení alespoň sociálně únosné úrovně čtení, psaní nebo počítání, aby byl žák schopen vzdělávat se. Součástí a výbavou těchto dětí/žáků jsou různé kompenzační pomůcky, které mohou používat – ať už jde o různé tabulky nebo úpravy „šité“ každému dítěti na míru.

Dospělý s poruchou učení má již své školní časy za sebou a v běžném životě si dnes dokáže velmi dobře pomoci různými pomůckami – často stačí mobil s aplikacemi, které mu můžou pomoci v nejrůznějších situacích.

Metody a strategie na zvládání poruch učení

V prostředí školní docházky je klíčové zaměřit se na co největší samostatnost žáka, aby mohl adekvátně fungovat ve školním systému. Symptomy poruch učení ovlivňují různou měrou profesní přípravu a samotný výkon profese člověka. Proto je přínosné znát své silné a slabé stránky - na silných stavět a slabé efektivně kompenzovat.

Jakým mýtům o poruchách učení se nevyplatí věřit?

Častým argumentem lidí, kteří se třeba poprvé setkají s člověkem s poruchou učení, je lenost nebo neochota dotyčného. Opak je však pravdou a člověk trpící poruchou učení za jednotlivé symptomy skutečně nemůže a ani silou své vůle nebo snahou ji nedokáže zcela překonat.

Hlášky typu, že z takového člověka nikdy nic nebude a nic nedokáže, také ničemu nepomůžou; naopak výrazně podrývají sebevědomí dys-. K vyvrácení tohoto mýtu si můžeme představit několik známých lidí, kteří toho i přes své indispozice dokázali tolik, že jejich jména zná celý svět. Jde o světoznámé herce, umělce, zpěváky, sochaře či spisovatele. Vyjmenujme si ty nejznámější: Pablo Picasso, John F. Kennedy, Hans Christian Andersen, Thomas Edison, Tom Cruise a mnoho dalších.
 ⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře či terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na některého z našich terapeutů.