Jaké typy poruch osobnosti rozlišujeme, jaké mají příznaky a jak se léčí?

Co je porucha osobnosti?

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí rozumíme pod pojmem „Poruchy osobnosti“ škálu klinicky významných odchylek a forem chování a specifického životního stylu a vztahu k sobě samému a druhým lidem, kterými se odlišují od většinové populace. Lidé s poruchou osobnosti vnímají, cítí, přemýšlejí a chovají se jinak než většinová populace, což jim může přinášet obtíže v socializaci a fungování s jinými lidmi.

Lidé s poruchou osobnosti myslí jinak než většinová populace, ale nedochází u nich k narušenému kontaktu s realitou, tzn. netrpí psychózou, ale jejich prožívání bývá specifické a odlišné od ostatních, což si často sami nepříjemně uvědomují. Přesto mívají problém s adaptabilitou a respektováním sociálních norem ve společnosti. V partnerských vztazích mívají často tendenci partnera nebo partnerku manipulovat, přesvědčovat a citově vydírat, mohou se chovat násilně a nebezpečně, pod vlivem intenzivních afektů mohou ublížit, a někdy i zabít. V sociálním fungování mohou být i dvojtvářní, a někdy také nebezpeční pro sebe nebo pro své okolí. Strach vnímají jinak než většinová populace.

Jaké jsou příznaky poruchy osobnosti?

Nejvýraznějším příznakem toho, že daná osoba má poruchu osobnosti, je absence empatie, neschopnost vcítit se do pocitů druhého člověka a citlivě reagovat na jeho potřeby. Lidé s poruchou osobnosti upřednostňují vlastní pocity a potřeby. V partnerských vztazích bývají komplikovaní, těžko předvídatelní, jejich partnerky či partneři často nevědí, co mohou a nemohou od nich očekávat, mohou mít také obavy, že jakákoli věc je může velmi snadno rozzlobit, což může vést k nejistotě partnerky či partnera. Lidé s poruchou osobnosti si nedokážou přiznat vinu, naopak, mívají tendenci svalovat vinu za své nevhodné, často i agresivní chování na partnera či partnerku, bez jakékoli upřímné lítosti za své přehnané chování.

Mnozí lidé s poruchou osobnosti bývají velmi inteligentní a manipulativní, svou oběť dokážou manipulovat a ponižovat tak, že se časem přestane bránit a často se ztotožní s pohledem agresora na svět. Po agresivních výbuších mívají tendenci na určitou dobu obklopovat partnerku nebo partnera láskou, čímž je ještě více znejistí a připoutají k agresivnímu partnerovi. V krajních situacích se mohou vyhrožovat zabitím partnerce/partnerovi nebo sebevraždou, aby je partnerka nebo partner neopustili. Aby si udrželi moc nad svým partnerem, jsou schopni využít jakékoli prostředky manipulace a citového vydírání.

Jaké jsou možné příčiny vzniku poruch osobnosti?

Mezi možné příčiny patří na jedné straně genetická predispozice, tedy pokud má rodič poruchu osobnosti, je velká pravděpodobnost, že se daná porucha projeví i u jeho dítěte. Nezanedbatelný vliv má samozřejmě také výchova a rodinné zázemí v dětství – nedostatek emoční podpory, citově chladná matka a nedostatek bezpečí a podpory v dětství.

Jaké typy poruch osobnosti rozlišujeme?

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí známe několik typů poruch osobnosti:

• Schizoidní porucha osobnosti – lidé se schizoidní strukturou osobnosti bývají příliš nezávislí na druhých lidech, osamělí, upřednostňují fantazii, představivost, bývají nezávislí na ostatních, udržují méně citových a sociálních kontaktů, bývají neschopní projevovat city.
• Paranoidní porucha osobnosti – tito lidé bývají velmi citliví na neúspěch, mají tendenci být vztahovační, neschopní odpustit druhým, mohou být nadměrně žárliví a podezíraví vůči ostatním.
• Dissociální osobnost – tito lidé nemají empatii a neberou ohled na pocity druhých lidí, bývají agresivní, mají sníženou frustrační toleranci, bývají výbušní a své agresivní chování mívají tendenci racionalizovat.
• Emočně nestabilní osobnost – tito lidé mívají tendenci jednat impulzivně bez ohledu na následky, jejich chování bývá nevyzpytatelné. Rozlišujeme dva druhy:

1. Impulzivní typ – typický nedostatečnou sebekontrolou a emoční labilitou,
2. Hraniční typ – charakteristický špatným vztahem k sobě samému, negativním sebaobrazem, nestabilními vztahy a automutilačními sklony, včetně rizika suicidálního chování.

• Histriónská osobnost – lidé s histriónskou osobností mají teatrální chování, bývají afektivní, sugestibilní, egocentričtí, s touhou po vzrušení a pozornosti, bez ohledu na druhé lidi.
• Anankastická osobnost – tito lidé bývají velmi nejistí sami sebou, což vede k přehnané svědomitosti, opatrnosti a rigiditě, často se u nich vyskytují nepříjemné vtíravé myšlenky, které však nedosahují úrovně obsesivně-kompulzivní poruchy. Mají perfekcionistické sklony a úzkostnou potřebu dělat vše přesně.
• Anxiózní (vyhýbavá) osobnost – tito lidé bývají plní vlastních obav, nejistoty a pocitů méněcennosti, protože se příliš obávají kritiky a omezují sociální interakce a vztahy.
• Závislá osobnost – tito lidé se přehnaně spoléhají na druhé, mají velký strach z opuštění, pocity neschopnosti a rádi přenášejí odpovědnost na ostatní.

Mnozí lidé mívají smíšené poruchy osobnosti, tedy jsou u nich současně přítomné znaky několika poruch osobnosti.

Které poruchy osobnosti se vyskytují nejčastěji?

Nejčastěji se setkáváme s emočně nestabilní poruchou osobnosti, která se nejčastěji projevuje sebepoškozujícími sklony dívek už v pubertálním období, ale v populaci se vyskytují lidé všech typů.

Jak se poruchy osobnosti diagnostikují?

K diagnostice poruchy osobnosti je potřeba absolvovat komplexní psychologické vyšetření klinickým psychologem, který vyšetří a popíše osobnost klienta, a následně absolvovat psychiatrické vyšetření, neboť diagnózu stanovuje lékař, psychiatr.

Jaké jsou možnosti léčby poruch osobnosti?

Prognóza léčby bývá u poruch osobnosti ne vždy příznivá, protože genetika hraje velkou roli. Důležité je však rodinné prostředí, ve kterém dítě vyrůstá od malička – dostatek lásky a stability od rodičů. Ke zmírnění příznaků a zlepšení kvality života je vhodná psychoterapie, problémem však bývá nízká motivace lidí trpících poruchou osobnosti, protože si tito lidé často nepřipadají nemocní, kontakt s realitou mají zachovaný, což může vést ke snížené motivaci pracovat na sobě pod vedením zkušeného psychoterapeuta. Psychoterapie poruch osobnosti bývá náročná, doporučuje se hlavně Gestalt terapie zaměřená na vztah k sobě samému, dynamická psychoterapie zaměřená na poznání vlastních negativních vlastností, interpersonální terapie na zvládání problémů v mezilidských vztazích a kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na přeučení patologických vzorců chování. Vhodná je kombinace psychoterapie a farmakoterapie, protože i léky mohou zmírňovat některé nežádoucí projevy chování.

Jak pomoci člověku s poruchou osobnosti?

Lidé trpící poruchou osobnosti mohou mít problém uvědomit si chybu v sobě, protože mají tendenci obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Důležité je je podpořit, aby vyhledali odbornou pomoc, a podporovat je v léčbě. I malé krůčky jsou lepší než žádné a vedou k úspěchu.

Zde je několik praktických rad, jak můžete pomoci:

1. Vzdělávejte se:
2. Pochopte poruchu: Informujte se o konkrétní poruše, kterou osoba trpí. Znalost vám pomůže lépe pochopit její chování a reakce.
3. Vyhledejte odbornou pomoc: Konzultace s terapeutem nebo psychiatrem vám poskytne cenné rady a podporu.
4. Buďte trpěliví a empatičtí:
5. Vyjádřete pochopení: Dejte najevo, že rozumíte, že jejich chování je ovlivněno poruchou.
6. Vyhněte se obviňování: Namísto obviňování se snažte pochopit jejich pocity a potřeby.
7. Podporujte vyhledání odborné pomoci:
8. Diskrétně navrhněte terapii: Namísto přímé konfrontace nabídněte terapii jako možnost, která by jim mohla pomoci cítit se lépe.
9. Nabídněte pomoc při hledání terapeuta: Usnadněte jim proces vyhledání odborníka. Na terapio.cz si mohou vybrat z desítek terapeutů.
10. Stanovte si realistická očekávání:
11. Změny trvají čas: Zlepšení nebude okamžité. Buďte trpěliví a slavte i malé pokroky.
12. Neberte věci osobně: Jejich chování není vždy odrazem jejich pocitů vůči vám.
13. Pečujte o sebe:
14. Stanovte si hranice: Je důležité chránit se před emocionálním vyčerpáním.
15. Vyhledejte podporu: Sdílejte své pocity s přáteli, rodinou nebo terapeutem.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.