Jaký je život s agorafobií? Proč vzniká a jak nad ní získat kontrolu?

Co je to agorafobie?

Pojem agorafobie pochází z řečtiny, vznikl spojením slov agora – prostranství, trh a fobie – strach. Agorafobie je charakterizována jako úzkostná porucha, která se projevuje silným strachem v situacích, jako je přeprava MHD, pohyb v obchodech a obchodních domech, divadlech či na veřejných prostranstvích, zejména pokud je člověk přesvědčen, že by z dané situace nemohl uniknout, nebo že by mu v případě nevolnosti nebyla poskytnuta pomoc. Osoba s agorafobií se snaží takovým situacím vyhýbat, a to i navzdory možným nepříjemným následkům, např. nedojede do práce apod. Představa některé z uvedených situací vyvolává sama o sobě u člověka silnou úzkost až s hrůzu. Mohou se vyskytovat také různé tělesné a psychické projevy úzkosti, které mohou přerůst až do panického záchvatu. To znamená, že člověk může mít náhlé záchvaty paniky, které jsou provázeny fyzickými příznaky, jako jsou zrychlený tep, pocení, závratě nebo pocit dušení. Po takových zkušenostech se začne vyhýbat místům, kde panický záchvat zažil, což vede k omezení jeho běžného života.

Lidé s agorafobií obvykle nemají problém přijímat návštěvy nebo pracovat ve svém bezpečném, známém prostoru. Tato porucha se většinou objevuje okolo třicátého roku života, odhady jejího výskytu v populaci se pohybují v průměru okolo 5–10 %. U dětí nebo osob starších než 45 let je výrazně v menšině. Také jí až dvakrát častěji trpí ženy než muži.

Jaké jsou příčiny vzniku agorafobie?

Zvýšené riziko rozvoje se agorafobie existuje v případě, že se v rodině vyskytuje příbuzný s agorafobií či panickou poruchou, což jsou poruchy, které sdílejí společné genetické vlohy. Za důležitý rizikový faktor je považován také temperament, který je charakterizován úzkostlivostí, bázlivostí, silnou strachovou reakcí na nové a neznámé situace, citlivostí na tělesné vjemy. Jelikož temperament je silně dědičným souborem projevů, určité odhady náchylnosti k úzkostným poruchám včetně agorafobie je možné pozorovat již v prvních letech života. Silné a chronicky stresující situace spojené s úzkostí a bezmocí v dětství mohou také vytvářet riziko pro vznik agorafobie (ale i jiné úzkostné poruchy či deprese) v pozdějším věku.

Agorafobie je často úzce spjata s panickou poruchou. Lidé, kteří zažijí několik silných panických záchvatů, začnou mít strach, že se jim záchvaty zopakují, zejména na místech, kde by bylo těžké získat pomoc nebo rychle odejít. Postupně se mohou těmto místům vyhýbat, což vede k rozvoji agorafobie.

Někdy může být spouštěčem agorafobie výrazně stresující nebo traumatická událost, například vážná nemoc, úraz, ztráta blízké osoby nebo jiná krizová situace. Tyto události mohou spustit pocit ztráty kontroly a zvýšit úzkost z toho, že se člověk může opět ocitnout ve zranitelné pozici.

Někteří lidé jsou citlivější na tělesné příznaky úzkosti (např. zrychlené bušení srdce nebo závratě). Pokud někdo pociťuje tyto příznaky například na veřejném místě, může si je spojit s tímto místem nebo situací a začít se jim vyhýbat. Tento fenomén se nazývá „strach ze strachu“ – člověk se začne obávat samotného strachu nebo panického záchvatu, což jen zvyšuje úzkost a může vést k rozvoji agorafobie.

Lidé, kteří jsou více introvertní, úzkostliví nebo mají sklon k přehnanému přemýšlení a obavám, mohou být náchylnější k rozvoji agorafobie. Tyto osobnostní rysy mohou způsobit, že budou citlivější na stres a úzkost.

Děti, které vyrůstaly v prostředí, kde se často mluvilo o nebezpečích světa nebo kde se kladl velký důraz na bezpečí a kontrolu, mohou být náchylnější k úzkostným poruchám. Pokud například rodiče často vyjadřovali obavy z cest, nákupů nebo veřejných míst, dítě může tyto postoje převzít.

Tyto faktory se často vzájemně kombinují. Například někdo s genetickou predispozicí k úzkosti, který zažije stresující událost, může být více náchylný k rozvoji agorafobie než někdo bez této predispozice.

Jaké jsou příznaky agorafobie?

Příznaky agorafobie jsou velmi rozmanité, mohou zahrnovat fyzické, emocionální i behaviorální projevy.

Psychické (emoční) příznaky – intenzivní strach z určitých míst nebo situací, lidé s agorafobií se mohou bát být na veřejných místech, v davu, na otevřených prostranstvích nebo kdekoliv, kde by se mohli cítit bezmocní nebo bez možnosti rychle uniknout. Obavy z panického záchvatu – časté jsou obavy, že na takových místech dostanou záchvat úzkosti a nebudou mít možnost získat pomoc. Pocit ztráty kontroly – člověk má pocit, že nad svými reakcemi a pocity ztrácí kontrolu, což úzkost ještě zhoršuje.

Fyzické příznaky jako bušení srdce nebo zrychlený tep, závratě nebo pocit na omdlení, tlak na hrudi nebo pocit dušení, třes nebo chvění, návaly horka nebo zimy, nevolnost nebo bolesti břicha, pocení. Tyto příznaky se objevují během záchvatu paniky nebo v situacích, kterých se člověk s agorafobií obává. Někdy stačí, že se jen blíží k místu, které mu připomíná předchozí záchvat.

Behaviorální příznaky 

• Vyhýbání se místům nebo situacím - člověk se straní míst, která se pojí s úzkostí – například obchodů, kin, dopravních prostředků nebo otevřených prostranství.
• Závislost na jiných lidech – člověk může začít být závislý na doprovodu jiných, protože se cítí bezpečněji, pokud je na veřejném místě s někým důvěryhodným.
• Vyhýbání se cestování nebo opouštění domova – v těžkých případech může agorafobie vést k tomu, že člověk prakticky přestane opouštět svůj domov.
• Sociální a psychologické důsledky – například snížená kvalita života, protože kvůli omezování aktivit může mít člověk problémy s prací, studiem nebo sociálními kontakty.
• Deprese a osamělost – pocit izolace a frustrace z toho, že se nemůže zapojit do běžného života, mohou vést k depresi nebo pocitům osamělosti.
• Snížené sebevědomí – agorafobie může negativně ovlivnit sebevědomí, protože člověk si uvědomuje, že ho úzkost omezuje a není schopen vykonávat každodenní činnosti jako dříve.

Jak se agorafobie diagnostikuje?

Diagnostika agorafobie zahrnuje více kroků, aby odborník správně zhodnotil příznaky a odlišil agorafobii od jiných úzkostných poruch. Proces zahrnuje rozhovor s klientem, psychologické testy a někdy i vyšetření k vyloučení jiných příčin fyzických příznaků.

Podrobný rozhovor (anamnéza)
Psycholog nebo psychiatr se ptá na příznaky, které pacient zažívá, jak dlouho trvají a jak intenzivní jsou. Odborník se také zaměřuje na situace, kterým se pacient vyhýbá nebo v nichž cítí intenzivní úzkost. Důležitou součástí rozhovoru jsou i otázky o předchozích traumatických událostech, záchvatech paniky a případném výskytu úzkostných poruch v rodině.

Posouzení podle diagnostických kritérií
K diagnostice agorafobie se používají kritéria z mezinárodních diagnostických manuálů, jako jsou DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) nebo ICD-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí). Tato kritéria určují, jaké příznaky a jak dlouho musí být přítomné, aby bylo možné stanovit diagnózu.

Agorafobie se podle DSM-5 diagnostikuje, když člověk zažívá intenzivní strach nebo úzkost alespoň ve dvou nebo více situacích, například:

• používání veřejné dopravy (autobusy, vlaky, letadla),
• pobyt na otevřených prostranstvích (např. parkoviště nebo nákupní centra),
• pobyt v uzavřených prostorách (např. obchody nebo kina),
• pobyt v davu nebo čekání ve frontě,
• být mimo domov sám.

Tyto situace u člověka vyvolávají strach nebo úzkost, protože se bojí, že nebude moci uniknout nebo získat pomoc, pokud by měl panický záchvat nebo jiné příznaky.

Psychologické testy a dotazníky
Existují standardizované dotazníky a testy, které mohou pomoci lépe posoudit úroveň úzkosti a typ strachu, který pacient prožívá. Příklady testů, které se mohou používat, jsou Beckův inventář úzkosti nebo Dotazník pro hodnocení panické poruchy.

Vyšetření k vyloučení fyzických příčin
Protože fyzické příznaky agorafobie, jako je bušení srdce, závratě nebo pocení, mohou být způsobeny i jinými zdravotními problémy, lékař může doporučit základní vyšetření, například krevní testy nebo EKG, k vyloučení jiných onemocnění. Toto vyšetření je důležité k potvrzení, že fyzické příznaky nesouvisejí s problémy, jako jsou například srdeční choroby nebo poruchy štítné žlázy.

Odlišení od jiných poruch
Některé úzkostné poruchy mohou mít podobné příznaky jako agorafobie, například sociální fobie (strach ze sociálních situací) nebo generalizovaná úzkostná porucha. Odborník zkoumá, zda příznaky odpovídají právě agorafobii, a nikoli jiné poruše.

Diagnostika agorafobie je tedy komplexní proces, který vyžaduje čas a pozornost. Když je diagnóza potvrzena, odborník může navrhnout vhodnou léčbu, která obvykle zahrnuje terapii, případně léky ke zmírnění úzkosti a lepšímu zvládání příznaků.

Jaké jsou možnosti léčby agorafobie?

Léčba agorafobie je zaměřena na zmírnění úzkosti a postupné obnovení schopnosti člověka zvládat situace, jimž se vyhýbá. Většina léčebných přístupů kombinuje psychoterapii, léky a techniky zvládání stresu. Možnosti jsou například:

1. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT):
Je jednou z nejúčinnějších metod léčby agorafobie. Pomáhá člověku identifikovat a změnit negativní myšlenky a vzorce chování, které přispívají k úzkosti. V rámci KBT se často používá tzv. expoziční terapie, při níž se člověk postupně vystavuje situacím, které v něm vyvolávají strach. Například pokud se někdo bojí jít do obchodu, terapeut mu pomůže postupně překonat tento strach. Začne se menšími kroky, například jen krátkou návštěvou obchodu, a postupně se tato expozice prodlužuje. Terapeut učí pacienta techniky na zklidnění, jako je hluboké dýchání nebo svalová relaxace, které pomáhají zvládat paniku.

2. Farmakoterapie (léky):

• Antidepresiva: Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako jsou fluoxetin nebo sertralin, se často předepisují ke zmírnění příznaků úzkosti a deprese.
• Anxiolytika (léky proti úzkosti): Benzodiazepiny (např. alprazolam nebo klonazepam) jsou léky, které mohou rychle zmírnit úzkost, ale používají se jen krátkodobě kvůli riziku vzniku závislosti.
• Antipsychotika: V některých případech, pokud je agorafobie velmi závažná, mohou být předepsány i jiné druhy léků k léčbě úzkosti.

3. Mindfulness a relaxační techniky:
Mindfulness (všímavost) pomáhá člověku lépe zvládat úzkost tím, že se soustředí na přítomný okamžik. Učí se přijímat své myšlenky a pocity, aniž by se jich obával nebo na nich lpěl, což může snížit stres a strach. Dýchací cvičení a svalová relaxace zmírňují fyzické příznaky úzkosti a mohou být využity během záchvatu paniky nebo stresových situací.

4. Podpůrné skupiny a podpora rodiny:
Podpůrné skupiny poskytují prostor pro sdílení zkušeností a vzájemnou pomoc. Pocit, že člověk není sám, může být velmi povzbuzující. Důležitá je i podpora rodiny a přátel – pochopení problému a trpělivá, empatická podpora mohou být klíčové pro uzdravení.

5. Postupné vystavování se stresujícím situacím (samostatný trénink):
Po osvojení základních technik zvládání úzkosti si člověk může vytvořit vlastní plán expozice stresovým situacím. Důležité je začít s méně stresujícími situacemi a postupně se posouvat k náročnějším. Klíčem je trpělivost a vytrvalost.

Jaká je prevence agorafobie?

Prevence agorafobie se zaměřuje na snižování rizika rozvoje úzkosti a panických záchvatů, které by mohly vést k této poruše. Mezi preventivní strategie patří:

• Techniky zvládání stresu: hluboké dýchání, meditace, relaxace.
• Praktikování mindfulness: soustředění na přítomnost místo obav z budoucnosti.
• Zdravý životní styl: pohyb, strava, vyhýbání se návykovým látkám.
• Udržování kontaktu s rodinou a přáteli: pomáhá zmírňovat izolaci a stres.
• Všímavost k sobě: sledování příznaků jako vyhýbání se místům nebo intenzivní úzkost na veřejnosti. Včasné vyhledání odborné pomoci může předejít zhoršení.

Jak žít s agorafobií?

Zbavit se agorafobie je možné se správnou kombinací léčby, podpory a osobního odhodlání. Uzdravení je cesta. Každý krok směrem k překonání obav je vítězstvím. Život s agorafobií může být náročný, ale s vhodnými strategiemi a podporou lze postupně zlepšovat kvalitu života. Klíčem je přijímání postupných kroků ke zvládání strachu, posilování emoční stability a vytváření podpůrného prostředí.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙