Co všechno v našem životě může ovlivnit nezpracované trauma z dětství?

Co je trauma?

Trauma je zkušenost, která nás emocionálně nebo psychicky zasáhne tak hluboce, že ovlivní způsob, jakým vnímáme svět, sami sebe a naše vztahy. Může být výsledkem jednorázové události, jako je například autonehoda, nebo opakujících se situací, jako jsou zanedbávání či emoční zneužívání v dětství. Bessel van der Kolk, autor knihy Tělo sčítá rány, říká, že trauma není jen to, co se nám stalo, ale i to, jak naše mysl a tělo reagují na situace, které vnímáme jako ohrožující. Trauma nezmizí samo od sebe – je to jako rána na duši, která zůstává otevřená, dokud se jí nevěnujeme. Gabor Maté dodává, že trauma není jen událost, ale především emocionální reakce – způsob, jakým se naše vnitřní Já brání před bolestí. Pokud tato bolest zůstane nevyřešená, provází nás i v dospělosti a může se projevovat různými způsoby.

Jaké jsou časté příčiny traumatu v dětství?

Dětství je obdobím, kdy jsme nejzranitelnější, a tedy i nejcitlivější na různé negativní zkušenosti, protože se teprve učíme chápat svět a své místo v něm. Traumatické zážitky mohou pramenit z fyzického nebo emočního týrání, zanedbávání nebo ze situací, kdy dítě cítí, že není v bezpečí. Gabor Maté často zdůrazňuje, že i když se rodiče snaží, nemusí být vždy emocionálně přítomní pro své děti, což pro ně může být traumatizující. Říká, že traumata z dětství často pocházejí z prostředí, kde chybí láska, bezpečí a podpora. Hana Vojtová, odbornice na psychotraumatologii a neurobiologii, dodává, že ztráta blízké osoby, rozvody nebo chronické onemocnění v rodině jsou další faktory, které mohou na dětské duši zanechat trvalé stopy. Všechny tyto faktory mohou vytvářet prostředí, v němž se dítě cítí bezmocné, nepochopené a opuštěné. Je důležité poznamenat, že to, co je pro jedno dítě pouze nepříjemnou zkušeností, může pro jiné znamenat zdroj dlouhodobého traumatu.

Jaké jsou příznaky traumatu z dětství v dospělosti?

Dospělí, kteří v dětství zažili trauma, si často neuvědomují, že jejich současné problémy mají kořeny právě v minulosti. Trauma se může projevovat různými způsoby. Bessel van der Kolk vysvětluje, že tělo si pamatuje vše. Chronická úzkost, potíže se spánkem, flashbacky nebo neschopnost udržet zdravé vztahy jsou běžné projevy. Mnoho lidí se cítí odpojeno od vlastního těla, jako by nežili přítomností. Tento pocit může vycházet z toho, že jejich mysl si musela vytvořit „ochrannou bariéru“ proti bolestivým vzpomínkám. Gabor Maté upozorňuje také na to, že trauma často vede k „sebesabotáži“, protože člověk se může cítit nehodný lásky, úspěchu nebo štěstí. Sebevědomí je křehké, když je duše zraněná. Nezpracované trauma se může projevovat jako deprese, chronická únava, problémy se spánkem, nízká sebeúcta, pocit bezmoci nebo potíže s regulací emocí. U dospělých se často objevují i problémy s důvěrou – například strach z opuštění nebo naopak přehnaná potřeba kontroly.

Co všechno může nezpracované trauma z dětství ovlivnit v dospělosti?

Nezpracované trauma z dětství má tendenci ovlivnit mnoho oblastí života. Nejvýrazněji se projevuje na našem emočním zdraví – pocity nejistoty, úzkosti nebo deprese bývají časté. Mnoho lidí s traumatem má potíže se stanovením zdravých hranic. To může vést k vyhoření v práci, protože neumí říct „ne“, nebo naopak k chronickému odkládání povinností kvůli neustálému strachu ze selhání. Trauma může ovlivnit i naše fyzické zdraví. Jak říká van der Kolk – „tělo si pamatuje“. To znamená, že traumata mohou způsobovat chronické bolesti, zažívací potíže nebo dokonce autoimunitní onemocnění.

Nevyléčené trauma má dopad i na naši schopnost zvládat stres a náročné životní situace. Trauma mění fungování mozku, což může vést k problémům s pamětí, soustředěním a schopností řešit problémy. Často vede také k maladaptivním copingovým mechanismům, jako je závislost na alkoholu, drogách nebo jídle – tedy způsoby, jak uniknout bolesti, které nám ale zároveň ubližují.

Jak může trauma z dětství ovlivnit naše vztahy v dospělosti?

Vztahy jsou často oblastí, kde se důsledky traumatu z dětství projevují nejvíce. Lidé s traumatem se často bojí, že budou ve vztazích zraněni nebo odmítnuti. Mohou mít potíže s důvěrou a intimitou, což vede k izolaci nebo konfliktům, protože jejich schopnost vytvářet a udržovat zdravé vztahy je oslabená. Tito lidé se mohou vyhýbat emočním vazbám – emocionálně se uzavřou – nebo naopak bývají přehnaně závislí na svých partnerech, což se projevuje jako potřeba neustálého ujišťování. Také se mohou opakovaně ocitat v toxických nebo zneužívajících vztazích, protože nedokážou rozeznat zdravé hranice a vzorce chování.

Nevyřešená traumata často vedou k opakování dětských vzorců – vybíráme si partnery, kteří nám neposkytují emoční stabilitu, a přesto tuto nestabilitu podvědomě vyhledáváme. Podle Gabora Maté je důležité si uvědomit, že naše vztahy jsou zrcadlem našeho vnitřního světa a nezahojené rány z dětství mohou nevědomky ovlivňovat naše volby a chování ve vztazích. Pokud jsme tedy zažili trauma, může to ovlivnit způsob, jakým komunikujeme, jak vnímáme blízkost a důvěru.

Jaké jsou možnosti léčby psychického traumatu z dětství?

Dobrou zprávou je, že trauma lze léčit. Cesta k uzdravení je individuální, což znamená, že může trvat různě dlouho. Léčení vyžaduje komplexní přístup – do procesu uzdravování je vhodné zapojit nejen mysl a emoce, ale i tělo. Terapie zaměřené na práci s tělem, jako například metoda EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) nebo Somatic Experiencing, jsou oblíbené právě pro svou schopnost propojit emocionální a tělesnou stránku traumatu. Bessel van der Kolk často zmiňuje, že abychom se mohli uzdravit, musíme se znovu naučit navázat kontakt se svým tělem. Zdůrazňuje význam integrace těla do léčebného procesu, protože trauma je uloženo nejen v našem mozku, ale i v těle. Důležité je také vytvořit bezpečné a podpůrné prostředí, kde se člověk může cítit pochopený a přijatý. Kromě klasické psychoterapie existují i další možnosti – například mindfulness, jóga nebo práce s dechem – které lidem pomáhají získat kontrolu nad vlastními tělesnými reakcemi. Gabor Maté zdůrazňuje důležitost vztahu mezi terapeutem a klientem, protože bezpečné prostředí a důvěra jsou klíčové pro zpracování traumatu.

Léčba traumatu z dětství vyžaduje čas. Nejpodstatnější je začít – získat podporu a porozumění, že minulost nemusí určovat naši budoucnost. Na závěr je důležité dodat, že nezpracované trauma z dětství má hluboký dopad na naši psychiku, vztahy i celkové fungování. Ale i když je tato bolest reálná a těžká, existuje cesta ven. Vytvoření prostoru pro léčbu a zpracování těchto starých ran může být osvobozující a umožní nám žít plnější, zdravější a šťastnější život. Trauma je jen jednou částí naší historie – není to celá naše identita.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙