Co je Sunday Blues a proč se netýká jen workoholiků

Proč vzniká Sunday Blues?

Psychologové předpokládají, že „Sunday Blues“ souvisí s přechodem mezi dvěma psychickými režimy – odpočinkovým (víkendovým) a výkonnostním (pracovním). Nedělní večer se stává mentální předehrou nového týdne: člověk začne přemýšlet nad tím, co ho čeká, co nestihl a co musí zvládnout. Aktivuje se anticipační stres – obavy z budoucích povinností, které mohou spouštět úzkost i při běžných úkolech.

Často se předpokládá, že tento jev se týká jen workoholiků nebo lidí s nevyváženým work-life balance. Ve skutečnosti ale „Sunday Blues“ postihuje široké spektrum lidí – včetně těch, kteří svoji práci milují, ale zažívají psychické napětí z nástupu do strukturovaného režimu. Nevyhýbá se ani studentům, rodičům, nezaměstnaným nebo lidí v rekonvalescenci. Klíčovým faktorem není množství práce, ale mentální nastavení a schopnost zvládat změnu tempa a očekávání.

„Sunday Blues“ je jemné upozornění, že naše emoční zdraví potřebuje pozornost i mimo pracovní čas. Není to slabost, ale výzva k větší psychické rovnováze.

Jak se náš vztah k práci projevuje ještě před začátkem týdne?

Zkuste si položit jednoduchou otázku: Jak se cítím v neděli večer? Právě odpověď na ni nám často odhalí víc, než bychom čekali. I když pracovní týden oficiálně ještě nezačal, naše tělo i mysl už na to reagují – a to, jak reagují, hodně napoví o tom, jaký vztah máme k práci.

Fenomén „Sunday Blues“, tedy nedělní sklíčenosti či úzkosti, zná překvapivě mnoho lidí. Místo abychom si užívali poslední chvíle volna, přepadne nás napětí, zhoršená nálada, obavy. Někdy jen tak „nejasně“, jindy velmi konkrétně: představa porad, termínů, kolegů, tempa.

Jak se tedy náš vztah k práci projevuje ještě před začátkem týdne?

Jako neviditelná tíha, kterou začneme cítit už v neděli odpoledne.

Jako zhoršený spánek, když nám hlavou víří myšlenky na zítřek.

Jako odtržení od přítomnosti, když nedokážeme být s blízkými tady a teď.

Nebo naopak – jako pocit klidu a připravenosti, pokud máme zdravý a vyvážený vztah ke své práci.

Tyto signály jsou cenné – dávají nám zpětnou vazbu. Pokud se nedělní pocity úzkosti opakují často, může to být varování, že v pracovní oblasti něco dlouhodobě nefunguje. Ne vždy to znamená potřebu radikální změny – někdy stačí hledat nové hranice, podporu, nebo způsob, jak znovuobjevit smysl v tom, co děláme.

Ve skutečnosti tedy náš vztah k práci netrvá jen od pondělí do pátku. Provází nás i o víkendu, v myšlenkách, v tělesné pohodě či nepohodě, v tom, jak dokážeme nebo nedokážeme odpočívat.

A tak se možná vyplatí tuto otázku položit ještě jednou – jak se můj vztah k práci projevuje ještě před začátkem týdne? Odpověď může být klíčem k lepšímu prožívání nejen práce, ale i života mimo ni.

Neděle jako test hranic mezi pracovním a soukromým životem

Máte také pocit, že neděle už dávno není tím klidným dnem, kdy se člověk „vypne“ a načerpá sílu na nový týden? Místo odpočinku často doháníme resty, odpovídáme na pracovní zprávy nebo v hlavě plánujeme pondělí. Právě neděle nám ale může mnoho napovědět o tom, jak máme nastavené hranice mezi pracovním a osobním životem.

Psychologové říkají jasně: pokud si nedopřejeme vědomý odpočinek, tělo i mysl to dříve či později pocítí. Únava, podrážděnost, snížená motivace — to vše jsou signály, že naše hranice jsou rozmazané nebo neexistují.

Neděle je skvělou příležitostí všímat si sám sebe: Dokážu si říct, že dnes nepracuji?

Umím odložit pracovní mobil? Jak se cítím, když jen tak „nic nedělám“?

Pokud si na tyto otázky odpovíte upřímně, možná zjistíte, že právě v neděli můžete začít měnit svůj vztah k rovnováze. Není to jen o dni volna – je to o respektu k sobě a vlastním potřebám.

Zkuste si tedy tuto neděli dopřát opravdu pro sebe. I malá rozhodnutí, jako vypnout e-mail nebo jít na procházku bez výčitek, mohou mít velký dopad. Vaše psychika vám poděkuje – a možná i to pondělí bude o něco lehčí.

Preventivní strategie: Jak si vytvořit zdravější nedělní rytmus

Pro mnoho z nás je neděle paradoxem – měla by být dnem odpočinku - neděláním, ale často se mění na den úzkosti, který narušuje naše prožívání volného času. Dobrá zpráva je, že s tím jde něco dělat. Tady je několik preventivních strategií, jak si vědomě vytvořit zdravější nedělní rytmus:

1. Vytvořte si nedělní rituál

Neděle nemusí být jen čekárnou na pondělí. Zkuste si z ní udělat den pro duši – například pravidelný ranní rituál: procházka, káva s knihou nebo pomalé snídaně s rodinou. Vytváří to pocit zakotvení.

2. Odpočívejte aktivně – ne pasivně

Hodiny scrollování nebo ležení v posteli mohou paradoxně zvyšovat úzkost. Lepší volbou je lehká aktivita – pobyt venku, jednoduchý sport, tvořivá činnost. Pohyb reguluje stresové hormony.

3. Nechoďte do extrémů v pracovním režimu

Pokud proměníte neděli v „dohánění“ pracovních úkolů nebo plánování na celý týden, tělo i mysl se přepínají do výkonového módu. Zkuste si na plánování vyhradit jen 30 minut a zbytek dne věnujte odpočinku.

4. Uvědomte si své myšlenkové vzorce

Často nejde jen o pondělí, ale o to, jak o něm přemýšlíme. Zachyťte myšlenky typu: „Zítra to zase začne“ a zkuste je nahradit vědomějším postojem: „Zvládl/a jsem to minulý týden, zvládnu i tento.“

5. Trénujte přechodové můstky

Nedělní večer bývá citlivým obdobím. Vytvořte si tzv. přechodový můstek mezi víkendem a týdnem – může to být teplá koupel, čtení, journaling, krátká meditace. Pomáhá to plynuleji přepnout mysl.

6. Starejte se o „pondělní mikroklima“ už předem

Nedělní úzkost často souvisí s tím, že pondělí je přeplněné. Pomůže, pokud si ještě v pátek zredukujete pondělní program – ať je první den týdne co nejplynulejší.
Pokud se Sunday Blues pravidelně opakuje a výrazně ovlivňuje vaši náladu, může to být signál hlubší nespokojenosti s prací či životním rytmem. Pak se vyplatí obrátit pozornost dovnitř – a případně na odborníka.

Sunday Blues u dětí a teenagerů: Jak rozpoznat a zvládnout nedělní úzkost

Sunday Blues nejsou problémem jen dospělých – děti a teenageři mohou podobné pocity zažívat také, i když často méně otevřeně, nebo si je ani sami nedokážou dobře vysvětlit. Pro mnoho mladých lidí je přechod z volného víkendu zpět do školního režimu spojen se strachem, nervozitou a nejistotou.

Proč vzniká?

Strach ze školy a povinností: nedělní večer může být doprovázen obavami z úkolů, testů, přednášek, nebo mezilidských vztahů ve škole. Pro některé teenagery je škola zdrojem stresu či dokonce šikany.

Změna režimu: víkendy bývají volnější, často se vstává později a je více volného času. Návrat k pevnému režimu může být pro tělo a mysl náročný.

Nedostatek přípravy na nový týden: pokud si dítě či teenager neumí plánovat nebo nemá jasno, co ho čeká, může to vyvolávat úzkost.

Nedostatek komunikace o pocitech: mladí lidé často neumějí nebo nechtějí mluvit o svých emocích, proto může nastat vnitřní tlak, který se projeví právě v neděli večer.

Jak rozpoznat Sunday Blues u mladších?

Změny nálad – podrážděnost, nervozita, smutek.

Stížnosti na bolesti hlavy nebo břicha právě v neděli večer.

Zhoršený spánek nebo noční probouzení.

Vyhýbání se rodinným rozhovorům nebo aktivitám.

Zhoršená koncentrace či nechuť do školních povinností.

Jak svému dítěti můžete pomoci?

Otevřeně s ním komunikujte – povzbuzujte dítě, aby hovořilo o svých pocitech beze strachu z odsouzení. Někdy pomůže otázka: „Co tě nejvíc trápí, když myslíš na pondělí?“

Vytvořte si společné rituály – příjemné večerní aktivity v neděli, jako je čtení, společné plánování týdne nebo tichý odpočinek, mohou snížit napětí.

Podpořte plánování – pomozte dítěti připravit si školní tašku, oblečení či rozvrh úkolů už v neděli odpoledne, aby se cítilo připravené.

Buďte všímaví ke stresorům – pokud zjistíte, že má dítě problémy ve škole, neváhejte vyhledat odbornou pomoc, ať už školního psychologa nebo terapeuta.

A důležitá je fyzická aktivita – pravidelný pohyb pomáhá odbourávat stres a zlepšuje náladu.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Uvedené informace jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se svého zdraví, obraťte se na některého z našich psychologů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Veškeré označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na rod. 💙